Vaše vzpomínky, příběhy a zážitky z plzeňských dvorků
Milí plzeňané a příznivci plzeňských zákoutí,
chceme Vás tímto požádat o zasílání Vašich vzpomínek, příběhů a zážitků, které máte spojeny našimi „plzeňskými dvorky“. Rádi bychom je zde uveřejňovali. Vaše příběhy prosím zasílejte, pokud je to možné i s fotografií, na e-mail: pribehy@plzenske-dvorky.cz
Pražská ulice - po dlouhá léta cesta z královského hlavního města do srdce Plzně, na náměstí Republiky - a přímo k radnici. Však se také domy po obou stranách pyšní úžasnými kamennými portály, které by do jednoho mohly vyprávět dlouhé historie zábavné i poučné, veselé i smutné. Jsou z různých údobí a svědčí o zámožnosti a společenské důležitosti svých dávných stavebníků i o umu tehdejších řemeslníků.
Vnímavému pozorovateli leccos napoví, aniž by k tomu potřebovaly tolik slov jako ty nabádavé na domě „U Salzmannů“: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám a „Miluj Boha a nepodváděj, čiň dobře a nech řečí“. Rozhodně ale v nás vzbuzují touhu vstoupit, zjistit, co se za nimi zajímavého skrývá a prožít něco jiného. Nenápadný dům č. 5 (nenápadný snad až na sgrafito se sv. Václavem mezi okny prvního patra, ale to by člověk musel zvednout zrak nad obvyklou výšku) za to stojí. V denní dobu je dům veřejnosti přístupný a proto nic nebrání touhu uskutečnit. Renesančním archivoltovým portálem s růžicemi na stojkách a na klenáku datovaným rokem 1577 to nepůjde - je za ním obchodní místnost.
Jedna z přestaveb v historii ho funkce domovního vstupu zbavila a nahradila dveřmi se zcela jednoduchým kamenným ostěním, které vedou do úzké křivolaké chodby, dávající tušit komplikovanou stavební historii. Cesta podél naaranžovaných kytic přivádí návštěvníka na nevelký dvůr s kamennou dlažbou z nepravidelných kostek.
Karel Vopička, Riegrova 11 v letech 1948–55
Pražská ulice - po dlouhá léta cesta z královského hlavního města do srdce Plzně, na náměstí Republiky - a přímo k radnici. Však se také domy po obou stranách pyšní úžasnými kamennými portály, které by do jednoho mohly vyprávět dlouhé historie zábavné i poučné, veselé i smutné. Jsou z různých údobí a svědčí o zámožnosti a společenské důležitosti svých dávných stavebníků i o umu tehdejších řemeslníků.
Vnímavému pozorovateli leccos napoví, aniž by k tomu potřebovaly tolik slov jako ty nabádavé na domě „U Salzmannů“: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám a „Miluj Boha a nepodváděj, čiň dobře a nech řečí“. Rozhodně ale v nás vzbuzují touhu vstoupit, zjistit, co se za nimi zajímavého skrývá a prožít něco jiného. Nenápadný dům č. 5 (nenápadný snad až na sgrafito se sv. Václavem mezi okny prvního patra, ale to by člověk musel zvednout zrak nad obvyklou výšku) za to stojí. V denní dobu je dům veřejnosti přístupný a proto nic nebrání touhu uskutečnit. Renesančním archivoltovým portálem s růžicemi na stojkách a na klenáku datovaným rokem 1577 to nepůjde - je za ním obchodní místnost.
Jedna z přestaveb v historii ho funkce domovního vstupu zbavila a nahradila dveřmi se zcela jednoduchým kamenným ostěním, které vedou do úzké křivolaké chodby, dávající tušit komplikovanou stavební historii. Cesta podél naaranžovaných kytic přivádí návštěvníka na nevelký dvůr s kamennou dlažbou z nepravidelných kostek.
Franta Lopata, pamětník